Něco o duších
Opomíjený svět
Opuštěný dům na konci ulice, kterého se bojí všechny děti. Stará paní Creedy se tam narodila, žila tam a zemřela tam, ale nikdy neodešla. Její duch zůstává, ochraňuje svůj domov před vetřelci ze sousedství a střeží své celoživotní tajemství ukryté v podkroví. Zatáčka na State Road 67, kde se staly všechny ty nehody. Jistě, nejsou tam žádné pouliční lampy, protože je to moc daleko od města a ta zatáčka je dost ostrá, ale říká se, že za posledních 50 let tam zemřelo 12 lidí. Je možné, že ta cesta je opravdu tak nebezpečná a nebo jsou ty šeptané pověsti pravdivé? Opravdu tam bývalé oběti nehod straší a vedou další řidiče do záhuby?
Legenda o Arnoldovi Millerovi, koloniálním staviteli lodí během Americké revoluce. Říká se, že byl mistrem svého umění a zároveň zlostný opilec. Nikoho pak nepřekvapilo, když později zabil svou ženu, když ji našel s jiným mužem. Ani nebylo překvapivé, když pak utekl na jedné ze svých lodí. A také nikoho nepřekvapilo, že jej chytili, soudili a popravili přímo na moři. Teď však bloudí po pobřeží a hledá způsob jak uniknout úřadům, které jej jak věří stále hledají a vykonává svou pomstu na každé "štětce" na kterou natrefí.
Svět, který známe je plný příběhů o záhadách, neznámu a hrůzách. Říká se, že takové legendy mají pravdivý jádro a ve Světě Temnoty je toto klišé děsivě skutečné. Ve stínech číhají strašlivé věci. Nepopsatelní tvorové se plíží mimo dosah našich smyslů a mimo naše chápání. Nelidští lovci se skrývají mezi námi, vybírají mezi námi podle své libovůle jako vlci v stádu ovcí.
Není v lidských silách pochopit tajemství, skryté pravdy o kterých nám nikdo neřekne. Nedokážeme ani rozlišit mezi bájemi, pověstmi, městskými legendami a realitou. Kým tedy jsme, abychom poznali nemrtvé dravce, hladové nestvůry nebo stvoření z jiných světů, které žijí mimo dosah našich smyslů a našeho chápání? Nejlepší co mohou obyčejní, světští lidé udělat je poslouchat své instinkty a hluboko ukrytou paměť našich předků. Ten pocit, když vám vstávají chlupy na krku, ty přechodná přitáhnutí naší pozornosti k něčemu co se pohnulo a nyní je už pryč, intuici, která nás nutní utíkat pryč, když víme, že něco je blízko. Myslíme si, že jsme na vrcholu potravního řetězce, ale ve skutečnosti jsme o pár příček níž. Jsme loveni stejně jako králík a nebo myš. Zvířata to instinktivně vědí a na určité základní úrovní to víme i my, tedy pokud to dokážeme přijmout. Místo toho jsme však plni falešné pýchy a jistoty, že jsme Králi zvířat. Ve skutečnosti jsou tam někde venku zvířata jaká si ani neumíme představit ... a jejich vláda je nepřekonatelná.