Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čarodějnictví-historie

1. 5. 2011

  Čarodějnictví se vytvářelo již před dvacetipěti tisíci lety. Lidé tehdy v úctě k přírodě věřili v mnoho bohů (např. v boha větru, blesku, atd.). Časem lidé začali některým božstvům dávat větší důležitost a některým menší (bůh větru nebyl tak důležitý jak bůh lovu). Lidé byli tehdy hodně závislí na lovu. Lov jim zajišťoval Jídlo, oblečení a potřeby ke stavbě svých obydlí. Protože většina zvířat které lovily měla rohy, tak i bůh kterého lidé zobrazovali měl rohy. První forma magie byla pravděpodobně sympatetická. Lidé si nejdříve vyrobili hlíněný model bizona v životní velikosti a pak probíhal lov a zabití hlíněného bizona, kdy poté byl zabit i opravdový bizon. První rituály byly zaznamenány už u jeskynních lidí, kdy jeden člověk oblečený v kůži a s maskou zvířete na hlavě představoval boha lovu řídícího útok. Tato forma sympatetické magie přežila do poměrně moderních časů kdy indiáni dělali něco podobného.

  Stejně jako bůh lovu byla i bohyně (neví se kdo byl dříve nebo jestli se vyvíjeli spolu). Aby lidé měli zvířata k lovení, muselo jich být hodně. A chtěli-li aby kmen nevymřel, tak museli být plodní. Tady si znovu můžeme povšimnout role sympatetické magie. Vyráběly se hlíněné sošky pářícíchse zvířat a při rituálu příslušníci kmene souložili. Určitě všichni znáte sošky bohyň plodnosti nazývané Venuše (např. Věstonická). Na venuších si můžeme povšimnout až velmi přehnanými atributy ženskosti. Velká, těžká vysící prsa, velké zadky a příliš velké genitálie. Zbytek těla nebyl důležitý a proto je s těží rozpoznatelný a někdy ani nebyl znázorňován.Bohyně, která ji představovala byla Velkou dárkyní a Utěšitelkou, Matkou Přírodou nebo Matkou Zemí.

  Poté, jak se začalo vyvíjet zamědělství začalo docházet k dalšímu povýšení bohyně. Bohyně začala také dohlížed nad úrodou stejně jako nad plodností lidí a zvířat. Proto se rok rozdělil na dvě části, kdy v létě rostla a zrála úroda a byla v popředí bohyně a v zimě, kdy bylo potřeba lovu, tak se dostával do popředí bůh.
Jak se začal vyvíjet člověk, tak se vyvíjelo i náboženství. Lidé se začali šířit po celé Evropě a své náboženství si brali s sebou. Tehdy si můžeme všimnout prvních jmen pro svá božstva. Božstva dostávala různá jména, i když se vždy jednalo o tu samou osobu (pro boha např.:Cernunnos, Cerne, Pan,Woden atd. a Bohyně např.: Freya).
Se vznikem různých obřadů - kvůli plodnosti, pro úspěch lovu z důvodů souvisejících s ročními obdobími - se vytvořilo kněžstvo. Byli známí jako Wicca ,,Moudří". A Wicca skutečně musel být moudrý. Nejenže vedl náboženské obřady, ale také se musel vyznat v bylinkářství, magii a věštění. Musel být léčitelem, soudcem, kouzelníkem, knězem. Byl prostředníkem mezi lidmi a bohy a o velkých svátcích se stával téměř bohem.
Když přišlo křesťanství, tak nedošlo k masovému obrácení na víru. Křesťanství bylo naáboženství umělé a nevyvíjelo se tisíce let a většina panovníků tuto víru přijalo jen na venek. O hromadný přestup k víře se pokusil papež Řehoř veliký. Nechával rozbíjet modly a místo nich stavět křesťnské kostely. Ale i v tomto případě měl na stavbu a výzdobu jen pohanské řemeslníky, kteří velmi důmyslně zpodobňovali ve výzdobě vlastní božstvo. A tak lidé mohli uctívat vlastní bohy, i když museli navštěvovat křesťanské kostely. A mnoho takovýchto figurek existuje dodnes.
Když ale křesťanství začalo nabývat na síle, tak se pro církev stalo pohanské náboženství rivalské a chtělo se ho zbavit. Církev to udělala velmi chytře, protože označila pohanské bohy za ďábly. Tak se tedy stal pohanský rohatý bůh křesťanským ďáblem a všichni vyznavači starého náboženství za vyznavače ďábla. A tohle argumentuje církev dodnes. Obviňování z uctívní ďábla, tak často zaměřované na čarodějnice, je směšné. Ďábel je čitě křesťanský vynález a před vznikem nového zákona o něm nebylo zmínky.
Křesťanství sílilo a pomalu vytlačovalo staré náboženství a období reformace již pohanství existovalo jen v odlehlých venkovských oblastech. Vše co wiccani dělali, bylo obráceno proti nim. Zabývaly se magií, aby dosáhli plodnosti a zvýšení úrody, ale církev to úplně převrátila, jakože pomocí ní dokážou zničit úrodu, neplodnost ženy a dobytka atd. Starý rituální obřad na zvýšení plodnosti vypadal tak, že lidé chodilli za svitu úplňku do polí a tancovali kolem polí obkročmo posazení na vidlích, tyčích a košťatech. Při tanci skákali do vzduch, aby ukázali, jak vysoko má obilí vyrůst. A takhle vznikla pověra, že čaroděnice létají na koštětích.
  V roce 1448 papež Inocenc VIII. vydal bulu proti čarodějnicím a o dva roky později dva němečtí mniši, Heinrich Institoris Kramer a Jakob Sprenger, vydali knihu, která odstartovala dobu největší hrůzy a největšího zlomu v čarodějnictví. Knihu Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Kniha obsahovala takzvané pokyny k pronásledování čarodějnic.
Hysterie, která byla rozpoutána se začala postupně rozšiˇřovat po celé Evropě. Ohně zuřily a pronásledovaly skoro tři století. Ve vesnicích, kde byla obviněna z čarodějnictví třeba jen jedna nebo dvě ženy, tak nepřežil nikdo. Odhaduje se, že celkem bylo upáleno, oběšeno a umučeno asi devět milionů lidí obviněných z čarodějnictví.
  7340f0f583_8875346_o2.jpgV roce 1604 král Jakub I. schválil svůj zákon o čarodějnictví, ale v roce 1736 byl zrušen a nahrazen zákonem, podle něhož nic takového jako je čarodějnictví neexistuje. Do konce 17. století zbylí příslušníci čarodějnického kultu žili utajeně a skrývali se. Až v roce 1951 byly zrušeny poslední zákony proti čarodějnicím, které platily v Anglii. Po zrušení všech zákonů mohlo čarodějnictví znovu vyjít konečně legálně a bez obav na svět.
První, kdo si dovolil otevřeně hovořit ve svých knihách o čarodějnictví byl v roce 1951 dr. Gerald Brousseau Grandner a prohlásil, že čarodějnictví opravdu existuje a je zkutečné. Díky oběhu jeho knih se začal brzy dozvídat o mnoha shromážděních čarodějnic po celé Evropě, které stále praktikují svu víru. Díky němu se dostalo čarodějnictví znovu otevřeně na svět a za to mu patří náš velký dík.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář